Nejsme připraveni se o naše blízké v takové situaci starat, a těch možností je zoufale málo. Stát má bohužel jiné priority, přestože většina populace někdy v životě takový problém musí řešit

Přeji vám hodně síly, je to moc, moc smutné

Zajímavý článek, karma. Zaujalo mě, když píšete, že tatínek je absolutně nesoběstačný, přitom zůstává doma sám. Můj názor je takový (nikomu ho ale nevnucuji), že žádné zaměstnání a žádná mzda nestojí za to, abych se nepostarala o svoje nejbližší až do jejich posledních dnů. To píšu ze svojí vlastní dvojnásobné zkušenosti. Nikdo, ani sebelepší ústav, nemůže mít pro naše nejbližší tolik citu jako my sami. I člověk s demencí toto všechno vnímá. Po smrti už je na všechno pozdě.

Takový vzrůst této nemoci! Chápu ji jako civilizační, jako daň z přebytku informací a z honby za majetkem - tím nesoudím Vašeho tatínka, ale lidi jako celek.

A nakonec k té přidružené výrobě - bylo to fajn. Lidé měli práci i v zimě anebo když důvodu nemoci či úrazu již nezvládli těžkou práci.

Nemyslím si, že je to vždycky možná, ba někdy ani rozumné. A nejsou horší ty děti, které nemohou opustit práci a nechat všechno ležet. Často mají odpovědnost ještě za jiné lidi a jiné situace a je to pak těžká situace. Ocitají se v těžkých etických dilematech včetně odsouzení okolí.

Nemyslím si, že lze komukoliv radit. Jediné, co má smysl je pomoci těm, kdo zůstanou se svými blízkými doma a podpořit ty, kdo se rozhodnou pro jiné řešení, ať už částečné (stacionář) nebo úplné.

V rozumném zařízení vám to i řeknou - je prostě lepší odpočaté dítě, které má čas řešit své další povinnosti, které třikrát týdně přijde za svým rodičem než uštvaný člověk, který neví co dřív, rostou mu dluhy a upadá vše okolo něj.

Každý prostě musí najít svoji cestu a žádná není horší.

Pavlo, u bývalé Bižuterie u první přehrady postavil Ing. Dědek centrum pro lidi s Alzheimerem a demencí. Byla jste se tam zeptat? To centrum je krásné.

Děkuji, to jsem rozhodně nevěděla, ale jestli je tam už déle, tak bude zcela jistě také plné. Alzheimer centrum prý začnou stavět i v Turnově.

KarmaJenom Vám napíši z vlastní zkušenosti. Je to dost velký problém, takový člověk by neměl zůstávat sám. Jedna máte nárok na příspěvek pro ošetřovatelku, což je ideální řešení. Pokud dáte tatínka do nějaké ústavu, tak to sice chápu, ale já se o maminku starala 9 let. Byla to také velmi chytrá žena. Prošli jsme velmi kvalitním neurologickým vyšetřením, dostala léky ebixu a další léky, protože se tito lidé začnou logicky za nějaký čas bát. Je to docela velký problém. Jste hodná dcera, ale takto se to nedá, doporučuji ošetřovatelku, mluvit hodně, chodit, ne moc cizí prostředí, na to tito lidé reagují bázlivě. Držím Vám palce.

S příspěvkem na ošetřovatelku nevím zda bych pochodila, protože táta má trvalé bydliště úplně v jiném regionu, ale je pravda, že jsem to ještě nezkusila. Ebixu užívá už od minulého léta, ale myslím, že na něho nemá žádný účinek. Je na demenci u Alzheimerovy choroby, ale táta má nejspíš demenci jiného typu. Byl už na mnoha vyšetřeních, ale nikde nic konkrétního neřekli. Jeho stav se zhoršil asi díky tomu, že na něho byla máma hnusná, na konci února se chtěl zabít a tak skončil v nemocnici v Kosmonosích. Když jsem ho odtamtud dostala, myslela jsem, že to už bude lepší, ale naopak se zhoršil. Na neurologii mi paní doktorka říkala, že to však může být ještě přechodné zhoršení, právě kvůli těm změnám prostředí. Tak stále čekám a doufám ve zlepšení.

Dobrý den,

je mi líto, čím s tatínkem a maminkou procházíte. Pečování o osobu s demencí v pokročilém stavu je nesmírně náročné a vyčerpávající. Podívejte se po všech možnostech, které by vám to mohly usnadnit, od ošetřovatelky, která dochází z pečovatelské služby z Diakonie Jablonec, tak po odlehčovací pobyty, kde může otec pobýt několik dní, týden nebo víc týdnů, jak to vy sama budete potřebovat. Pokud se nemáte s kým v péči vystřídat, od určitého bodu je to nemožné provozovat doma, pokud navíc chodíte do práce (i pro osoby doma přítomné je to obrovský nápor, někdy i ony musí odpočívat nebo spát), nestyďte se pak využít služeb Alzheimer centra. Odtud si tatínka můžete brát nebo ho navštěvovat, jak bude ve vašich možnostech.

Napsala jste, co se mi nedařilo sesumírovat do vět. V centrech dneska vědí, jak se k lidem s demencí chovat citlivě. Je lepší být odpočatá a mít jakž-takž uspořádaný život a tátovi se věnovat, než se zcela vyčerpat. To není dobré pro nikoho...

Demence je velká starost. Není jen nemilosrdná vůči citům všech, ale vlastně i nebezpečná. Nevím, jak vyjádřit to, že vašemu příbehu rozumím...

Moc vám držím palce.

Díky.