Jak využívá městská policie kamerový systém
Ke svému zaměstnání si navíc trochu přivydělávám výrobou šperků. Přes e-shop se mi toho moc neprodá, proto s dcerou od jara do podzimu, tak asi jednou do měsíce, jezdíme prodávat na řemeslné trhy a jiné akce. Máme malý dřevěný stánek a provozujeme tvořivou dílničku.
V září se koná každoročně akce pro děti: Jičín – město pohádky. Po dvakrát jsme tam přijely pouze na jeden den, a to v sobotu. Při posledním ročníku mě napadlo přihlásit se i na neděli. Sobota probíhala tradičně, mnoho lidí, sotva jsme s dcerou stíhaly. Večer jsme sbalily dílničku a zboží ze stánku. Stánek jsme trochu zakryly igelitem, který jsme připevnily kolíčky na prádlo. Jako ostatní prodejci jsme i my dvě odjely a stánek ponechaly na místě.
Když jsme se ráno v půl osmé vrátily na místo, nevěřily jsme vlastním očím. Stánek ležel na zemi celý polámaný. Moc jsem na něj nechtěla šahat, v domnění, že si ho třeba někdo přijde vyfotit a nějak se to bude řešit. V dřevěné informační budce na náměstí, kde měli být každý den od šesti hodin přítomni pořadatelé, nikdo nebyl. Při našem pátrání jsme narazily na někoho, kdo nám s klidem řekl: „No oni včera pařili, tak asi přijdou později.“ Nakonec jsme v muzeu našly dvě hodné dámy, které nám dodaly optimismus, ať to prý nevzdáváme, že by snad „Město pohádky“ mělo být pojištěné proti takovýmto případům a ať si zatím zajdeme na policii, že hlavnímu pořadateli zkusí zatím zavolat. Na státní policii nám pouze domovním telefonem sdělili, že kamerový systém má na starost městská policie, ať si zajdeme tam. Cestou jsme opět míjely stánek pořadatelů a světe div se, už nebyl prázdný. Bylo devět hodin. Přišla tam zrovna paní, která také hlásila poškození stánku. Slečna, která asi patřila k pořadatelům, si šla vyfotit s paní její stánek a potom i ten náš. Domluvila jsem se, že nám alespoň vrátí za neděli poplatek za místo.
Na městské policii jsem pak vysvětlila, co se nám stalo na Husově ulici se stánkem a poukázala na to, že na dohled je kamera a poprosila, jestli by se mohli podívat na záznam. Službu konající policisté nás usadili na chodbě a ochotně se šli podívat. Po chvíli se vrátili, že to kamera skutečně zachytila. Prý šla po deváté hodině (asi z ohňostroje) skupinka lidí, od které se oddělila mladá slečna a skočila nám na stánek. Kolem šla jiná skupinka lidí, dokonce s dětmi, nic však nenahlásili. To je fakt dobrý příklad pro děti. Zeptala jsem se, co se s tím dá dělat. Jeden z policistů se mě zeptal, jaká je škoda. Stánek jsem si jednak vyráběla sama a jednak to na místě ještě tak pečlivě nezkoumala, takže jsem odpověděla, že předpokládám tak do pětistovky. Na to mi bylo odpovězeno, že to tedy je jen přestupek a na kameře je to stejně jen z dálky a do obličeje slečně není vidět, takže nemá smysl to ani sepisovat. S tímto zjištěním jsme odešly. Dcera to pak komentovala slovy: „Doufám, že si holka alespoň pořádně natloukla.“
Cestou zpět k rozlámanému stánku jsem si říkala, vždyť to přeci nebude jediná kamera na této ulici a kdyby se podívali na jinou, jistě by jí někde do obličeje vidět bylo. Také nechápu, proč při tak velké akci a ještě v době, kdy se rozcházejí davy po ohňostroji, není v ulicích více policistů. Nebo by úplně stačilo, kdyby na té služebně před monitorem jeden policista seděl a sledoval dění a v případě potřeby tam ihned někoho poslal. Jednou jsem viděla v televizi reportáž o městské policii v Jablonci, jeden policista monitory stále sledoval. Když to tak jde v Jablonci, tak proč ne v Jičíně? Myslím, že je jedno jak velká škoda vznikla, i kdyby to byla třeba jenom stovka. Teď si slečna a její přátelé mohou myslet, že kdykoliv cokoliv zničí a třeba rovnou pod kamerou, stejně na ně nikdo nepřijde. To je výchova národa.
Tak se tak sama sebe ptám, jestli jičínským městským policistům k něčemu bude sedm nových kamer, když nevyužívají ani ty dosavadní. V té zprávě v rádiu říkali, že přijdou na 1,2 milionu Kč. Není to zbytečné plýtvání penězi? Nebo policisty snad někdo naučí je sledovat?
Při balení ruiny stánku teprve zjišťujeme míru poškození. Když jsme byly už skoro hotovy, přišla nějaká paní a nadšeně povídá: „To jsem ráda, že jsem vás našla. Včera si naše děti v dílničce vyrobily dvě vánoční hvězdičky a já myslela, že je platil manžel a on si zase myslel, že já, takže jsme vlastně odešli bez placení. Tak vám teď dodatečně nesu čtyřicet korun a omlouvám se,“ a podávala mi dvě dvacetikoruny. Bylo to velice milé. Ještě stále existují poctiví lidé. Poděkovala jsem, ale peníze jsem nechtěla. Když jsem paní vysvětlila, jak dopadl náš stánek, vyřešila to tak, že se tedy rozdělíme, že ona si nechá dvacku a já dvacku, a že to mám na nový začátek.
Materiál na opravu mě nakonec přišel na 1200 Kč. Oprava mi zabrala dva víkendy. A to nepočítám ušlý zisk. Za dva týdny po „Městu pohádky“ se totiž konala ve Staré Boleslavi Svatováclavská slavnost a na ní první malý řemeslný trh, na který nás pozvali. Opravu stánku a tím ani výrobu šperků jsem nestihla, takže jsem se musela omluvit a místo odříci. Alespoň, že nám „Město pohádky“ vrátilo poplatek za místo za neuskutečněný nedělní prodej jak slíbili.
Pavla Drahoňovská
Norování
Do mé emailové schránky mi přišla žádost od organizace „Svoboda zvířat“ o kontaktování ministra zemědělství, aby se zasadil o ukončení norování.
Pavla Drahoňovská
Sardinie - 8. závěrečná část
Tento díl je především o nádherné procházce Florencií za svítání, kterou jsme nemohli opomenout při zpáteční cestě ze Sardinie. Také představím co jsem si autentického přivezla z ostrova domů.
Pavla Drahoňovská
Sedlák, sedlák, sedlák, je velkej pán...
...von jede na pole má hodinky dvoje, koukej koukej koukej, jak je je hloupej. – Na slova lidové písničky jsem si vzpomněla v souvislosti s vyhlášenou stávkou takzvaných zemědělců.
Pavla Drahoňovská
Sardinie - 7. díl
Tento díl jsem věnovala cestě trajektem ze Sardinie z města Olbia do města Livorno v Itálii, která nebyla moc příjemná a pohodová.
Pavla Drahoňovská
Sardinie - 6. díl
Tento díl je o putování podél východního pobřeží. Také je o jedné stezce nestezce vedoucí na pláž u San Teodora s úžasným koupáním.
Pavla Drahoňovská
Co se skrývá v trávě
Pozvánka na výstavu přírodních makro fotografií do městské galerie v Chrastavě. Galerie je v informačním centru na náměstí. V budově je i muzeum se sklepením.
Pavla Drahoňovská
Sardinie - 5. díl
V této části jsem se zaměřila pouze na nádherné okolí malého městečka Cala Gonone. Uvidíte i krkolomnou silnici k jeskyni.
Pavla Drahoňovská
Sardinie - 4. díl
Tento díl je o putování podél západního pobřeží, o cestě extrémně horkým vnitrozemím, posvátné studni a dubu korkovém.
Pavla Drahoňovská
Sardinie - 3. díl
Třetí díl je o jedné nepříjemné situaci, která se může stát na cestách každému, přitom ne každý je na ni připraven. Také je o dalším putování po západní části Sardinie.
Pavla Drahoňovská
Sardinie - 2. díl
Druhý díl mého mini cestopisu je o putování severní částí Sardinie. O překrásném svítání u jezera, o stavbách civilizace Nuragů nebo o opunciích.
Pavla Drahoňovská
Sardinie - 1. část
Na Sardinii jsem byla koncem srpna autem. Při plánování nových cest není praktických informací nikdy dost. Můj první díl foto blogu je o cestě na tento ostrov.
Pavla Drahoňovská
Sněhová kalamita? A kde?
A prý za neprůjezdnost rychlostní silnice mezi Libercem a Turnovem můžou silničáři. Aha. Já v té koloně stála tři a čtvrt hodiny a vidím to trochu jinak.
Pavla Drahoňovská
Fotovoltaika podle Pepy Libického
Díl o FVE v pořadu TV Prima „Libovky Pepy Libického“, mě jako elektrotechnika docela nadzdvihl, s nějakými předpisy a normami si tvůrci dílu nedělali absolutně žádnou starost.
Pavla Drahoňovská
Nerudová versus Pavel
Tak jsem si včera poslechla prezidentskou předvolební debatu na TV Prima a mám jasno koho strčím v pátek do urny.
Pavla Drahoňovská
Opál
Mým koníčkem je výroba šperků s minerály. Občas si vyhledávám různé informace o minerálech. Málokterý drahý kámen má tak bohatou historii jako opál a vztahuje se k němu tolik legend.
Pavla Drahoňovská
Mé vzpomínky na záplavu před dvaceti lety
Média Čechům připomněla kulaté výročí povodně. Připomínají i záplavu Prahy a neúspěšnou záchranu legendárního lachtana Gastona. Mám také své vzpomínky i přestože od Prahy nepocházím.
Pavla Drahoňovská
„JAKO“že svět pomáhá Ukrajině? A čím? Vylepováním vlaječek?
Rusové v minulosti dokázali sesadit posledního cara a vyvraždit jeho celou rodinu, tak snad by mohli dokázat sesadit i Putina a postavit ho před mezinárodní soud.
Pavla Drahoňovská
Foto pozvánka na běžky
Jezdíte rekreačně na běžkách? Nemusíte se pokaždé cpát s davy lidí na horách. Pokud jste ze severu Čech, možná někdy uvítáte klidnou lokalitu pod Jizerskými horami s výhledem na Krkonoše.
Pavla Drahoňovská
Slavíte svátek svatého Valentýna?
Před revolucí ho tady nikdo neznal. Později jsem slýchávala (většinou od mužů), že přeci nebudou slavit americký svátek. My prý máme 1. máj.
Pavla Drahoňovská
Tak jsem chytla covid aneb deník covid pozitivního pacienta
Jste očkovaní a není vám dobře? Přemýšlíte jestli by to, co vás dostihlo, mohl být vážně covid? Mohl. Já měla jasno poměrně brzy.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 55
- Celková karma 10,55
- Průměrná čtenost 814x
O různých šperkových minerálech si můžete přečíst v mých článcích zde: http://www.aklapava.cz/blog/
"Krása je všude kolem nás, stačí se umět dívat."